Milý D.

18. říjen 2012 | 01.11 | rubrika: S věnováním

Dny plynou bez mrknutí oka. Každý den může být stejný i jiný zároveň. Pracovní maraton, přeplněná tramvaj plná unavených obličujů, supermarkety přetékající pozlátkem, starosti následuje stereotyp. Dnešní den byl všedně neobyčejný. Jako káva, ke které dostaneš i sušenku.

Byl jsi pozlátkem dnešního dne. Musím ti říct, že jsi byl má láska na první pohled. Když jsem kdysi přijela do Prahy,

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 129x

Třeba poslední

1. červenec 2012 | 02.09 | rubrika: S věnováním

Někdy, když je horko k zalknutí ani nemáte chuť vyjít z domu. Pak jsou dny, kdyi přesto vše riskujete spáleniny od sluníčka a hodiny horka, protože jsou věci, co se neopakují. Ten odlehčený přátelský smích, který vám dá najevo, že nejste sama, ikdyž neřeknete ani slovíčko.

Abych to uvedla na pravou mírou... Jsem šťasná. Mám nejlepší kamárdku, která je k nezaplacení. A když říkám k nezaplacení,

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 82x

O stromech a jiných přátelstvích

22. březen 2012 | 21.33 | rubrika: S věnováním

Nějak mám pořád pocit, že stagnuji. Sama jsem se k tomu stromu přivázala a nehodlám se ho vzdát, nedovolím, aby ho někdo pokácel, je pro mně totiž vším. Vím, že bychom měli věřit v nové začátky a šťastné konce, ale já se těch korun nikdy nevzdám...

Měla bych chránit celý les. Postavím kolem obrovský neviditelný plot a v noci budu chodit na hlídky, protože kdybych ztratila jen pár lístků, ztratila bych půlku důvodu, proč na světě být. Každý strom mého lesa je nesmírně důležitý. Patří mu naše společné vzpomínky, hádky, co končily společným smíchem, i nespočet momentů, které chápeme jenom my. Šumí ve větru a kdykoliv se nad mou hlavou objeví kapky slané vody, můžu se schovat pod jejich korunama, ať se zrovna cítím podvedená, smutná nebo naštvaná. Moc ráda se jen tak procházím a objímám kmeny tak pevně, co jen dokážu. To dělám vždy, když mám příležitost, protože těch je spolu s mou nově nabytou pseudo dospělostí podstatně méně než dříve.

Mám pocit, že si pamatuju příliš málo, méně, než bych chtěla... Na druhou stranu ty vzpomínky, které můžu vlastnit jsou ryzí ve všech ohledech. Vybavím si, ten pohled, co jsme si vyměňovaly, když ostatní byli příliš protivní i to, jak mě přišla držet za ruku ve chvíli, kdy jsem to doopravdy potřebovala. Vím, jak jsme se váleli na gauči a smáli se tak moc, až nás bolelo břicho i to, že až se zase dovím o podvádění, budou tady, abychom odešly v proudu nejlepší zábavy a proseděli dvě hodiny čekáním na nejbližší autobus na prázdném náměstí vyplněné jen tichou zúčastněnou podporou.

Znám nespočet dalších rostlin, ale žádná se ani jednomu mému stromu nevyrovná. Občas mají trny, občas jen sladce voní, ale žádná z nich nedosáhne jejich velikosti, nemá své kořeny tak hluboko vryté do mého srdce a neschová mě do stínu, když slunce spaluje svými paprsky okolní trávu.

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 79x

O vlacích a povrchních láskách

13. listopad 2011 | 10.58 | rubrika: S věnováním

"Pohyb kupředu je vždy pohyb a to se počítá."

Věci kolem nás běží tempem dravé šelmy a já se nestačím divit. Prázdniny skončily. Kdyby jsi mi chtěl natrhat kytku, jako tu letní, zbyde ti jen chomáč mokrého listí. Tenhle podzim je občas smutný, ale učím se - ze svých chyb, z chyb ostatních a vzorových příkladů všech mých oblíbených knih. K učení mám ostatně příležitostí

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 67x

Prázdninové psaní

21. září 2011 | 22.50 | rubrika: S věnováním

Bublinky, co praskají jedna za druhou. Utišit tak tvůj hlas v mé hlavě. Není do lehké - protože ty jsi tady a já budu tam, protože máš kouzelné myšlenky a báječně líbáš a vůbec všechno. Postmoderna se ztratila a já zůstala sama se vztekem, bez můzy a bez tebe.

komentáře (3) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 63x

Poslednímu motýlovi

19. září 2010 | 14.03 | rubrika: S věnováním

Můj milý,

venku je nádherně a neprší. Tak proč jsi tedy napsal tak, jak jsi slíbil? Procházeli bychom se po tom velkém začouzeném městě plném komínů a vzpomínek - na tvé dětství a mou přítomnost. A jak dlouho tu budeš, než všechnu tu minulost opustíš? Chtěla bych odpověď na otázky zahlcující mou hlavu. A není jich málo, to si nemysli. Psát ti vzkazy do trávy i do sněhu, mlsat palačinky. Máš mé vlastnosti a přece jsi jiný. Slibuješ a neplníš - tedy zatím. Já budu už hodná a nebudu ti odporovat. Nechci to teď pokazit když mám ještě nějakou šanci. Nechci zkazit všechno kolem. Vždyť já to vlastně nevím. Jsi tu jen chvíli nebo celé týdny? A vzpomněl jsi si na mě? Vzpomeneš si?

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 43x

Pozdní sběr přání

7. únor 2010 | 23.48 | rubrika: S věnováním

Sněží, choulím se do svrchníku a tančím uličkama myšlenek. Setměle smrákání rozfoukal vítr a všude je ticho. U mě, u něj, v meziprostoru. Temná tma mi brání v nadhledu, ale na ten se teď nehraje. Být vítězem - obdivovaným, oblíbeným, se všemi "O" světa - to je ten hlavní cíl. Je můj, je jeho, je všech. Rozmazané myšlenky utíkají a já nezvučně křičím.

komentáře (3) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 78x

Óda na anděla strážného

23. leden 2010 | 23.22 | rubrika: S věnováním

Mám pocit, jako bych zestárla o pár let a připadám si bez všeho toho, o co jsem příliš slabá - slabá na to šťastně dýchat. Nemám čas. Čas dělat dobré skutky i milé gesta, čas smát se z plných plic, když doplavem až na konec světa (a k tomu nemám ani příležitost). Chybí mi vůně léta a vítr ve vlasech, chybí mi věčné stěžování si, smích a Regina se svými podivnými písněmi. Tak jsem mírně naivní, co na tom, vždyť bych jen chtěla spasit svět... Spolu s ním i bez něj a zas dokola znova a znova.

Myslím, že mi chybí moře, mořský vzduch a beznadějné šumění vln vonící po soli a chutnající po vanilkové zmrzlině stékající mi po ruce a topící se na chodníkové šedi. Pamatuju si jednu hloupou větu, řekl jsi ji snad 5 let na zpět (mě to připadá jako tisíc). "Neboj, držím tě." Tehdy to byl příslib, mrknutí, krátké zpečetění budoucího prázdna. Proč jen nedodržíš všechny plané sliby? Stávají se zázraky? A na čtvrtý pokus? Sedím ve tmě a mám jen pár hloupých přání. Byl jsi tady s arašídy v cukru, které se hřály ve tvé dlani, v té, kterou jsem chtěla mít jen pro sebe. Možná jsem sobecká a popravdě připadám si trapná. Trochu bez chuti. Představuju si, jak umíš hloupě tancovat, jak tiše a s úsměvem nade mnou zas a znova držíš ochranitelskou ruku. Vidím tě jak sedíš na sleané skále v těch jediných kraťasech, co jsi si tenkrát vzal s sebou a povídáš. Nechápu, jak to může být najednou tak hloupě pryč.

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 75x

Jemu

22. listopad 2009 | 19.42 | rubrika: S věnováním

Slzy na krajíčku a smutno v duši. Okurky s majonézou, co řeknou víc, než si myslíš. Pár hloupých vět a svět se točí opačným směrem. Jednou, dvakrát, třikrát? Bude to jiné? Jsi uspávač, který mě budí ze sna a já jen těžce oddechuju, pak v nevhodných chvílích předstírám záchvaty kašle - to, aby to pro nás oba nebylo příliš trapné, nebo spíš naopak. Žila jsem omámením, snad z nostalgie a ty jsi se

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 86x

Dopisní chvilky

8. září 2009 | 22.51 | rubrika: S věnováním

Milý P,

byl jsi vždycky mým rytířem a myslím, že to už dlouho tušíš, jen teď jsem z toho venku.

komentáře (4) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 98x