Ochrasy

27. září 2009 | 20.31 |

Snad šestkrát jsem stiskla klavesu delete. Znova a znova jsem napsala článek plný toho, co si zrovna myslím, a už za malou chvíli bylo nutné jej smazat a nahradit novým, tím, se kterým bych souhlasila z celé duše. A tak bude třeba tento pokus již ten pravý...

ochrasyPihy od sluníčka mi poslední dobou mizí snad ještě rychleji, než všechny detaily z těch báječných prázdnin. Chtěla bych zpátky do té tajuplné země -patrně by se jmenovala Ochrasy, podle té přemilé písničky, kterou mi vždycky zpívá. Občas mě pobolívají všechny ty pitomé šrámy a spolu s tou neutuchající bolestí a strachem se pokouším alespoň trochu bojovat - přece jenom, je to dost nevyrovnaný boj s tak silný soupeřem. Možná, že opravdu nejsem lepší než ostatní, podstatné ale je, že se tak čas od času cítím - pak míhá se mi po rtech pyšný úspěch, který zahání obavy daleko do říše snů.

Bojím se malých korálku navlékajících se v poslední době na nitky neuúspěchu, jež se absolutně nepřipouští. Raději píši tajemné kaligramy, raději mám snění a vůni letní trávy, kterou teď bohužel přes všechnu rýmu necítím. Toužím po tom, dívat se na něj tím roztomilým úsměvem, který se zkrývá hlavně v očích, ale bohužel poslední dobou na tenhle druh výrazů nemám ani špetku času. Je to šílené pořád dokola. Škola a studování, cizí jazyky a studování, latina a studování - pak nezbyde mi kousek vlastního světa, který by nebyl zaplněný jakousi cizí řečí. Jde mi z toho hlava kolem a spím i 12 hodin denně - tedy když můžu.

Kdysi patřily pátky JEMU. Byly celé provoněné těšením se na něj, na zatuchlý oblíbený bar s perfektními těstovinami. Chutnaly po opravdových pěveckých hvězdách, které se pokoušely najít své štěstí pomocí karaoke. Zkrátka pátky byly hebké jako samet a lehké jako hedvábí, té kouzelné látky roztodivných motýlů, co se přemění na taneční královny noci.

A on pak odešel. Z ničeho nic. Pryč. A už se nevrátil. Zbyla po něm jen hořká pachuť ranního školního kafe a přivětivých pozdravů. A já ani netuším, zda je mi líto právě tohle. Nebo je to všechno jen strach? Noční můra, která mě nutí vyhledávat oporu v mužské náruči.

Je lepší nepřemýšlet, alespoň na chvíli a tak nechme kousek tajemství nadále zahaleno a každý jen stěží tipujme, který by měl alespoň podle mě být pravý důvod a který pravý princ.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Ochrasy bridget 28. 09. 2009 - 21:47
RE: Ochrasy kecka* 28. 09. 2009 - 23:44
RE: Ochrasy alenka 29. 09. 2009 - 14:26
RE: Ochrasy kate:) 02. 10. 2009 - 22:15