Milý D.

18. říjen 2012 | 01.11 |

Dny plynou bez mrknutí oka. Každý den může být stejný i jiný zároveň. Pracovní maraton, přeplněná tramvaj plná unavených obličujů, supermarkety přetékající pozlátkem, starosti následuje stereotyp. Dnešní den byl všedně neobyčejný. Jako káva, ke které dostaneš i sušenku.

Byl jsi pozlátkem dnešního dne. Musím ti říct, že jsi byl má láska na první pohled. Když jsem kdysi přijela do Prahy, byl jsi první kluk, po kterém jsem ohromně toužila. Ale zpátky k dnešku. Vltava se třpytila o trochu víc než obvykle a sluneční paprsky hřály jako o život. Dobrá, přiznávám, jsou to maličkosti, ale celý můj život se skládá ze sladkých maličkostí, které se rozpouštějí a zanechávají v ústech ty nejlahodnější chutě žití.

Jen doufám, že si budem i příště povídat, jako dnes, možná i líp. Protože kvůli nesmyslům má všechno smysl a stíhat hodiny už nikdy nebudeme muset.

A tak ti děkuji za milý úsměv i pohled, co hladí duši. Snad se ti ta chvíle zdála alespoň trochu kouzelná jako mně.

(Až mě budeš chtít, já budu mít, co žádná nemá!)

Namaste,

Sophie

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře