Výkřik z jukeboxu

5. květen 2012 | 02.25 |

Máme jeden oblíbený podnik v srdci města. Chodím tam již od svých středoškolských let a upřímně jej mám ráda. Je vždy absolutně zakouřený, šedivý a tmavý. Na prstech mí zůstavají černé šmouhy, dát si tady víno je odvážný čin a i přes to všechno je to má srdeční záležitost. Můžete si tu koupit nejlepší tyčinky, můžete konverzovat i snít, vše pod jednou střechou s bandou ztroskotanců.

Začínám tu zapadat. Mám umoulsané vlasy, načervenalé oči a cítím se ztraceně. Sním až příliš a piju moc vína, pak taky kreslím, tajně si vlním vlasy, protože tě chci zase jednou potkat, klapu sem a tam ve špinavých teniskách a hraju šipky. Víš to léto, kdy jsem tomu přišla na chuť, za tím jsi stál ty. Idealizovaný hrdina undergroundového světa, co není zas tak princem, jak se říká.

"Koupíme si houpací síť a budem jíst jen sýr." Byla/JSEM ta rozumnější. Materialisticky založené slzy, tváře, krk a bílá prsa, co maj přece jenom francouzsky, já vím.

Celý večer totiž doufám. Že příjdeš a já budu dělat drahoty, že příjdeš a nebudeš zbabělec.

Pamatuju si, jak jsi se bál mě chytit za ruku, když jsi mě doprovázel několik kilometrů domů, jak jsi mi zpíval, hrál na city, jak ti to bylo všechno jedno, i tenhle novej maraton, co jim asi ani není.

A já se všem bojím říct, že bych asi zase chtěla...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Výkřik z jukeboxu dreamy (alenka) 05. 05. 2012 - 15:26
RE(2x): Výkřik z jukeboxu sophie 18. 05. 2012 - 21:31