O tom, jak jsem zestárla a stala se šťastnější

18. leden 2012 | 14.33 |

Od doby, co jsem si začala hrát s myšlenkou, že začnu zapisovat své každodenní postřehy, radosti i neradosti už nějaký ten rok uběhl. Dospěla jsem, zkroutily se mi vlasy, zažila jsem pár zlomových bodů ve svém životě a udělala řidičák.... Co ale považuje za zcela zásadní důkaz své alespoň částečné dospělosti a jak doufám, tak i znak nabytí špetky moudrosti je fakt, že už nesoutěžím sama ze sebou. Možná je to znak pohodlnosti a zlenivění, ale i tak mi dává další důvod, proč být aspoň o kapku víc šťastná.

Nesnažím se změnit k dokonalosti, snažím se žít navzdory svých chyb a udělat z nich přednost ,důvod, proč si připadám sama sebou.

  • Zásadně tancuji celou svou duší. To, že na parketě působím prapodivně a mé pohyby ani z daleka nepřípomínají ladné vílí pohyby nebo přinejmenším svůdné pohupování v bocích mě ani za mák nepřiměje přemýšlet o změně stylu, protože není nic lepšího než užít si vaši oblíbenou písničku se všim všudy.
  • Cpu se palačinkama a pizzou, kdykoliv k tomu mám příležitost. To, že má velikost 40 - 42 nepatří mezi zásadní ideál dnešního světa mě ale bude nechávat klidnou do doby, kdy mi to bude pořád slušet v dívších šatech, jejichž střichy, přiznejme si to, si o kypřejší tvary přímo žádají. (navíc, co si budeme nalhát, všechno se dá dohnat báječnýma nohama!)
  • Oblékám se jakkoliv, ale rozhodně ne střídmě a nehorázně mě to baví. Svět utopený v černé je smutný a i na zkoušku můžete přijít v červené sukni!
  • Ráda se věnuji dětským hrám a dokážu strávit odpoledne nad Člověče, nezlob se! Jsme hravý typ a déti mě milují. Co víc, někdy to mile překvapí i ty starší a vytáhnout na prvním rande na piknik černého petra byl risk, ale zafungoval a bylo to nejzábavnější odpoledne, co jsem si mohla přát.
  • Nemám přehled o dnešní hudbě a filmu. To příznávám se vším všudy. Protože, co je lepší než pustit si na plno Lou Reeda a nechat se prostoupit celou tou melodií a poetikou, která ještě zůstala?

Nebojuju sama se sebou a nepřemýšlím příliš o tom, co si o mě myslí ostatní. Neměl by to přece být závod za dokonalostí, je to něco, co prožijete jen jednou. Mírně jsem dospěla a mám teď jen jediný cíl - kdykoliv začnu přemýšlet o svých postojích a o tom, co se událo, chci být na sebe pyšná  - za to, že jsem byla sama sebou, že jsem si to užila, jak nejvíce jsem mohla a dostála svým zásadám jako je čest a loajalita.

...a o tom by to podle mě mělo být...

Děkuju za to, že máte energie mé myšlenky stále ještě číst,

vaše i svá Sophie.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší