O věcech

23. říjen 2010 | 20.24 |

Těžko se o tom píše. Bláznivá nejistota, která bolí. Body čekání se vám vpíjejí pod kůži, tvoří obrazce - boje. Před vrcholem se vzdáváme nejčastěji. Odkládáme kulmy a rtěnky a stáváme se obyčejnými dívkami. Je možné ukazovat pravou tvář a zářit? Vážně je to to nejlepší, co mohu udělat?

Jsem unavená a bojím se, provádím nebezbečné kousky a tajně jezdím sama vlakem. Připadám si tak, jako to osamocené kupé bez špetky luxusu. Bez řasenky a naparáděných vlasů. Žiju sama za sebe - roztěkaně, jednoduše, obyčejně. Bojím se všeho a ničeho zároveň. Skřítek ve světě dospělých, který se výborně maskuje. Co mě vážně trápí? To, že mi nepíše i to, že má duše už není tou dětskou tak, jak bych si přála.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře