O sobeckém ránu

21. březen 2010 | 21.47 | rubrika: Kapky rosy

V pasti se ocitám a žadoním o odpuštění. Cítím se zneužitá a potupně klečím v prachu té dlouhé cesty, která nás rozděluje. Nemůžu se rozhodnout. Pomáhá mi ta vzdálenost, či právě naopak? Je ta největší bolest výhodou, jakou nikdo jiný nemá? Nemám příliš chuť splétat sítě, na to jsem byla vždycky zbabělá. Proč se mi tedy pořád připomínáš? Sám od sebe? Pomáhám si sama a obviňuji osud z nedoprovolných valčíků s mým srdcem. A je to sentimentální, jako dnešní vzpomínky na časy bezstarostné, kdy loučení nebylo to poslední, co člověk udělá.  Nemyslete, že bych snad nebyla šťastná, myslím, že jsem. Občas mě jen potkávají otazníky a minulost a schůzky s nimi mě pak pár chvil přece jen tíží. Nalhávám si něco? Jsem přecitlivělá, vztahovačná a potřebuju jen obejmout. Jsem historicky první flustrovaná víla a občas jsem neviditelná.

A chci vlastně, aby věděl, že mi na něm záleží? Už kvůli té ješitnosti, co si míchám ráno do bílé kávy. Pak by všechny pohádky světa dávaly smysl a mě se vrátily sny o blankytně modré všude okolo.

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 51x

O cukrové vatě - ve zkratce...

10. březen 2010 | 18.50 | rubrika: Deníková

Chtěla jsem psát dlouhý článek o první cuktové vatě tohoto jara, o velké zkoušce i nejistotě, která z ní plynula, ale pak jsem si uvědomila, že toto všechno nemá význam. Všechna ta slova by se dala schovat za jednu větu. Větu pronesenou do ticha, větu, která sklidila velký úspěch.

"Znám sebe a tak vím, o co všechno musí chudák přicházet, když tam musí čekat sám beze mě.

A

komentáře (8) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 56x