O tom, jak jsem zestárla a stala se šťastnější

18. leden 2012 | 14.33 | rubrika: Rozhodnosti

Od doby, co jsem si začala hrát s myšlenkou, že začnu zapisovat své každodenní postřehy, radosti i neradosti už nějaký ten rok uběhl. Dospěla jsem, zkroutily se mi vlasy, zažila jsem pár zlomových bodů ve svém životě a udělala řidičák.... Co ale považuje za zcela zásadní důkaz své alespoň částečné dospělosti a jak doufám, tak i znak nabytí špetky moudrosti je fakt, že už nesoutěžím sama ze sebou. Možná je to znak pohodlnosti a zlenivění, ale i tak mi dává další důvod, proč být aspoň o kapku víc šťastná.

Nesnažím se změnit k dokonalosti, snažím se žít navzdory svých chyb a udělat z nich přednost ,důvod, proč si připadám sama sebou.

  • Zásadně tancuji celou svou duší. To, že na parketě působím prapodivně a mé pohyby ani z daleka nepřípomínají ladné vílí pohyby nebo přinejmenším svůdné pohupování v bocích mě ani za mák nepřiměje přemýšlet o změně stylu, protože není nic lepšího než užít si vaši oblíbenou písničku se všim všudy.
  • Cpu se palačinkama a pizzou, kdykoliv k tomu mám příležitost. To, že má velikost 40 - 42 nepatří mezi zásadní ideál dnešního světa mě ale bude nechávat klidnou do doby, kdy mi to bude pořád slušet v dívších šatech, jejichž střichy, přiznejme si to, si o kypřejší tvary přímo žádají. (navíc, co si budeme nalhát, všechno se dá dohnat báječnýma nohama!)
komentáře (8) | přidat komentář | hodnocení 1 (2x) | přečteno: 93x