This is a song for a girl called Sophie
used to write her name on my arm.
Time has made us strangers
and I don't know her anymore.

But I really hope she's made it
that someone took her home.
She was lost but wasn't missing
she would always walk alone.

She was always like a feather, in the air
I never knew if she was flying or falling
she was always like a feather, in my life.
I hope she flies.

Aura

Od doby, co jsem si začala hrát s myšlenkou, že začnu zapisovat své každodenní postřehy, radosti i neradosti už nějaký ten rok uběhl. Dospěla jsem, zkroutily se mi vlasy, zažila jsem pár zlomových bodů ve svém životě a udělala řidičák.... Co ale považuje za zcela zásadní důkaz své alespoň částečné dospělosti a jak doufám, tak i znak nabytí špetky moudrosti je fakt, že už nesoutěžím sama ze sebou. Možná je to znak pohodlnosti a zlenivění, ale i tak mi dává další důvod, proč být aspoň o kapku víc šťastná.

Nesnažím se změnit k dokonalosti, snažím se žít navzdory svých chyb a udělat z nich přednost ,důvod, proč si připadám sama sebou.

• Zásadně tancuji celou svou duší. To, že na parketě působím prapodivně a mé pohyby ani z daleka nepřípomínají ladné vílí pohyby nebo přinejmenším svůdné pohupování v bocích mě ani za mák nepřiměje přemýšlet o změně stylu, protože není nic lepšího než užít si vaši oblíbenou písničku se všim všudy.
• Cpu se palačinkama a pizzou, kdykoliv k tomu mám příležitost. To, že má velikost 40 - 42 nepatří mezi zásadní ideál dnešního světa mě ale bude nechávat klidnou do doby, kdy mi to bude pořád slušet v dívších šatech, jejichž střichy, přiznejme si to, si o kypřejší tvary přímo žádají. (navíc, co si budeme nalhát, všechno se dá dohnat báječnýma nohama!)
  [ Pokračování článku ]

... you had a favourite beauty spot
that you loved secretly
'cause it was on a hidden bit
that nobody else could see

(Kate Nash - The Nicest Thing)

A Vám přeji:

• splněná přání i ta nesplněná (protože o čem jinem bychom mohli pak snít).
• aby jste si každý
  [ Pokračování článku ]

Být šťastný, to je to, po čem toužíí každá tvář v davu. Denně si lámeme hlavu a sníme o neuvěřitelných činech, o lásce, o štěstí jako takovém a přitom se jen zapomínáme dívat. Otevřit oči dokořán a dosyta se nabažit všech chladných barev kolem, nastražit uši a poslouchat všechny ty důvěrně známé zvuky kolem, které nám dodávají pocit bezpečí. Byla jsem zaslepenou a i já se pachtila dál a dál a pak jsem teprve pochopila, že štěstí nepřichází s famfárami a není poseto flitry. Štěstí je, je příliš skromné na to, aby na sebe upozorňovalo a tiše čeká až jej sami od sebe objevíme.

A tak chci tímto poděkovat štěstí.

"Pohyb kupředu je vždy pohyb a to se počítá."

Věci kolem nás běží tempem dravé šelmy a já se nestačím divit. Prázdniny skončily. Kdyby jsi mi chtěl natrhat kytku, jako tu letní, zbyde ti jen chomáč mokrého listí. Tenhle podzim je občas smutný, ale učím se - ze svých chyb, z chyb ostatních a vzorových příkladů všech mých oblíbených knih. K učení mám ostatně příležitostí

Bublinky, co praskají jedna za druhou. Utišit tak tvůj hlas v mé hlavě. Není do lehké - protože ty jsi tady a já budu tam, protože máš kouzelné myšlenky a báječně líbáš a vůbec všechno. Postmoderna se ztratila a já zůstala sama se vztekem, bez můzy a bez tebe.

Léto. Období provoněné sluncem a mokrou trávou, kdy máte čas na vše a vlastně na nic zároveň. Přesto, že nechodíte do školy, se dokážete za těch několik měsícu naučit snad tisíc praktických věcí. Díky létu vím, že:

• nejlépe chutná jen sýr, víno a 2 kg jahod.
• nejvhodnější festivalová obuv jsou sandály - vhodné do sucha, tak do mokra, jak jinak si můžete mýt nohy v kaluži?
[ Pokračování článku ]

... a pak se objevil on.

S koncem střední školy by měly končit i lásky s ní spojené. Konec květin ve vlasech i sežmoulaných tahák. A přesto jsou poslední dny něčím kouzelné. Snad je to magie loučení a nostalgie. Lidé jsou k sobě milejší a utápí své emoce ve objemných doušcích vína. Tebou okouzlená.

Mít tak svého Kristiána, to by bylo něco.

Být s tebou, to, by bylo ještě víc...

Na krajkách černého prádla sedá prach. Voní rozkvetlé třešně, tak proč to spolu nesouvisí?

Písmenka, v níchž se skrývá láska. Tiché mlčení, tak proč to spolu nesouvisí?

Usměv proniká do srdce. Řek slz klenoucí se v údolí, tak proč to spolu nesouvisí?

Částečky puzzle neschopné zapadnou jeden k druhému. Hodilo by se to?

Hrneček kakaa bez ouška, takhle to má být?

Řekni, vážně?

Řekni, proč?

Proměněnou Sophií, odhodlanou, od jazzových tónů k rock-and-rollu. Mám tě plnou duši. Vždyť všechno bylo fajn a já si s tebou tak ráda povídám. Mám už dost té hodné holky, která se bojí na tebe jen usmát. Mám po krk slz, tichého trpění. Nová chuť se mi rozlévá do všech končetin.

Je jaro a slunce svítí tichému pesimismu do oken.

Je jaro a já mám přece ten nacvičený koketní úsměv