Znáte poradnu, která zná odpověď na každou otázku? Zapamatujte si www.poradte.cz Určitě se vám bude hodit.
Sophiino


This is a song for a girl called Sophie
used to write her name on my arm.
Time has made us strangers
and I don't know her anymore.

But I really hope she's made it
that someone took her home.
She was lost but wasn't missing
she would always walk alone.

She was always like a feather, in the air
I never knew if she was flying or falling
she was always like a feather, in my life.
I hope she flies.

Aura

Smlouva o smlouvě budoucí

24. září 2014 | 01.04 | rubrika: Sophie

Když zjistíte, že vaše mladší já bylo moudřejší, než to současné, je něco špatně.

Život mě nezocelil, život se mě pokusil udupat do země. Nic vážného se nestalo, na chvíli jsem se ztratila.

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 51x

Milý D.

18. říjen 2012 | 01.11 | rubrika: S věnováním

Dny plynou bez mrknutí oka. Každý den může být stejný i jiný zároveň. Pracovní maraton, přeplněná tramvaj plná unavených obličujů, supermarkety přetékající pozlátkem, starosti následuje stereotyp. Dnešní den byl všedně neobyčejný. Jako káva, ke které dostaneš i sušenku.

Byl jsi pozlátkem dnešního dne. Musím ti říct, že jsi byl má láska na první pohled. Když jsem kdysi přijela do Prahy,

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 129x

O mužích

2. září 2012 | 01.48 | rubrika: Sophie

Dnes jsem hrozně chtěla psát o nespravedlnostech. Nejsou to jen malichernosti, jako že když chcete jet na výlet, tak prší. Je to o příkoří, které vnímám již delší dobu. "Všichny osoby opačného pohlaví, co by stály za hřích, jsou šťastně zadané." . Řekla jsem to.

Abych to uvedla na pravou míru. Jsem obvyklá holka. Mám sklon přehánět, milovat, tančit, křičet i

komentáře (4) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 101x

Třeba poslední

1. červenec 2012 | 02.09 | rubrika: S věnováním

Někdy, když je horko k zalknutí ani nemáte chuť vyjít z domu. Pak jsou dny, kdyi přesto vše riskujete spáleniny od sluníčka a hodiny horka, protože jsou věci, co se neopakují. Ten odlehčený přátelský smích, který vám dá najevo, že nejste sama, ikdyž neřeknete ani slovíčko.

Abych to uvedla na pravou mírou... Jsem šťasná. Mám nejlepší kamárdku, která je k nezaplacení. A když říkám k nezaplacení,

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 82x

Povídání (d)o větru

18. květen 2012 | 21.49 | rubrika: Kapky rosy

Kdysi jsem četla o tom, že dobře psát znamená psát s lehkostí. Vynechávat všechna nadbytečná slova, věty, odstavce.

A pak mi došlo, že dobře psát, pro mě znamená být sama. Pro ten chabý počet slov jsem byla osamělá. Nechyběli mi přítelé, rodina, blízkost, mně chyběla slova.

Nic jsi nevysvětlil, nic jsi neřekl.

komentáře (4) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 1 (1x) | přečteno: 38x

Výkřik z jukeboxu

5. květen 2012 | 02.25 | rubrika: Kapky rosy

Máme jeden oblíbený podnik v srdci města. Chodím tam již od svých středoškolských let a upřímně jej mám ráda. Je vždy absolutně zakouřený, šedivý a tmavý. Na prstech mí zůstavají černé šmouhy, dát si tady víno je odvážný čin a i přes to všechno je to má srdeční záležitost. Můžete si tu koupit nejlepší tyčinky, můžete konverzovat i snít, vše pod jednou střechou s bandou ztroskotanců.

Začínám

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 83x

O stromech a jiných přátelstvích

22. březen 2012 | 21.33 | rubrika: S věnováním

Nějak mám pořád pocit, že stagnuji. Sama jsem se k tomu stromu přivázala a nehodlám se ho vzdát, nedovolím, aby ho někdo pokácel, je pro mně totiž vším. Vím, že bychom měli věřit v nové začátky a šťastné konce, ale já se těch korun nikdy nevzdám...

Měla bych chránit celý les. Postavím kolem obrovský neviditelný plot a v noci budu chodit na hlídky, protože kdybych ztratila jen pár lístků, ztratila bych půlku důvodu, proč na světě být. Každý strom mého lesa je nesmírně důležitý. Patří mu naše společné vzpomínky, hádky, co končily společným smíchem, i nespočet momentů, které chápeme jenom my. Šumí ve větru a kdykoliv se nad mou hlavou objeví kapky slané vody, můžu se schovat pod jejich korunama, ať se zrovna cítím podvedená, smutná nebo naštvaná. Moc ráda se jen tak procházím a objímám kmeny tak pevně, co jen dokážu. To dělám vždy, když mám příležitost, protože těch je spolu s mou nově nabytou pseudo dospělostí podstatně méně než dříve.

Mám pocit, že si pamatuju příliš málo, méně, než bych chtěla... Na druhou stranu ty vzpomínky, které můžu vlastnit jsou ryzí ve všech ohledech. Vybavím si, ten pohled, co jsme si vyměňovaly, když ostatní byli příliš protivní i to, jak mě přišla držet za ruku ve chvíli, kdy jsem to doopravdy potřebovala. Vím, jak jsme se váleli na gauči a smáli se tak moc, až nás bolelo břicho i to, že až se zase dovím o podvádění, budou tady, abychom odešly v proudu nejlepší zábavy a proseděli dvě hodiny čekáním na nejbližší autobus na prázdném náměstí vyplněné jen tichou zúčastněnou podporou.

Znám nespočet dalších rostlin, ale žádná se ani jednomu mému stromu nevyrovná. Občas mají trny, občas jen sladce voní, ale žádná z nich nedosáhne jejich velikosti, nemá své kořeny tak hluboko vryté do mého srdce a neschová mě do stínu, když slunce spaluje svými paprsky okolní trávu.

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 79x

Únor - ztracený v překladu

25. únor 2012 | 16.58 | rubrika: Deníková

Velmi ráda se vyhýbám problémům. Nevím, jestli na ně nemám prostě jen kuráž nebo za vše může lenost, ale je to tak... I přes část mých zásad, které by mi mohli závidět i rytíři kulatého stolu s nimi nejsem ochotna bojovat. Pak zůstává jen pachuť strachu, letenka/lístek na autobus a nejlepší kamarádka.

I takové byly mé předchozí dva týdny a víte co? Bylo to nejrozumnější řešení. Každou chvíli dělat, že nějaké téma neexistuje a jednoduše se opíjet vínem. Můžete si říkat - život je příliš krátký na dva promarněné týdny nic neděláním, strávené v kavárnách evropských metropolí, zvlášť, když se o slovo hlasí gramatiky a přednášky z historii. Naštěstí je tu i druhá strana mince - ta světlejší: "život je dlouhý a občasné seběhnutí z vytyčené trasy se v těch letech ztratí..."

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 77x

Bláto letních dnů

1. únor 2012 | 21.02 | rubrika: Deníková

Stephanie, Candy i Lisa.
It´s so cold in Alaska!

Sněhurka má smutnou duši,
všechno léčí čajem,
na polibky nezbyl prostor.
 

komentáře (3) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 1 (1x) | přečteno: 24x

O tom, jak jsem zestárla a stala se šťastnější

18. leden 2012 | 14.33 | rubrika: Rozhodnosti

Od doby, co jsem si začala hrát s myšlenkou, že začnu zapisovat své každodenní postřehy, radosti i neradosti už nějaký ten rok uběhl. Dospěla jsem, zkroutily se mi vlasy, zažila jsem pár zlomových bodů ve svém životě a udělala řidičák.... Co ale považuje za zcela zásadní důkaz své alespoň částečné dospělosti a jak doufám, tak i znak nabytí špetky moudrosti je fakt, že už nesoutěžím sama ze sebou. Možná je to znak pohodlnosti a zlenivění, ale i tak mi dává další důvod, proč být aspoň o kapku víc šťastná.

Nesnažím se změnit k dokonalosti, snažím se žít navzdory svých chyb a udělat z nich přednost ,důvod, proč si připadám sama sebou.

  • Zásadně tancuji celou svou duší. To, že na parketě působím prapodivně a mé pohyby ani z daleka nepřípomínají ladné vílí pohyby nebo přinejmenším svůdné pohupování v bocích mě ani za mák nepřiměje přemýšlet o změně stylu, protože není nic lepšího než užít si vaši oblíbenou písničku se všim všudy.
  • Cpu se palačinkama a pizzou, kdykoliv k tomu mám příležitost. To, že má velikost 40 - 42 nepatří mezi zásadní ideál dnešního světa mě ale bude nechávat klidnou do doby, kdy mi to bude pořád slušet v dívších šatech, jejichž střichy, přiznejme si to, si o kypřejší tvary přímo žádají. (navíc, co si budeme nalhát, všechno se dá dohnat báječnýma nohama!)
komentáře (8) | přidat komentář | hodnocení 1 (2x) | přečteno: 91x